Vá-noční směna
Xiaomei projela podél hlavní třídy plné obchodů a zatočila na vedlejší silnici. Silnice se stáčela chvíli vlevo, chvíli vpravo, tak jak už to silnice dělají, když se jede do kopce. Zdolat tenhle kopec nad městem chtělo vždycky hodně síly, ale teď večer, když nebyl na silnici téměř žádný provoz to šlo o něco lépe. Vzduch byl po odpoledním dešti čistý a chladný vánek osvěžoval.
Zbývalo ještě projet tovární čtvrtí a vyhnout se vlakovému přejezdu, kde bylo třeba z kola seskočit a přenést ho přes několik proudů kolejí. Křehká dívka zvolila cestu přes železný most nad tratí, který byl sice dál, ale bylo možné na něj vyjet a překonat dráhu bez přenášení těžkého kola mezi náspy. Tuhle cestu volila většinou ráno, když pospíchala. Dnes večer však měla dost času.
Za mostem minula řadu nízkých domků a projela tovární bránou s oprýskaným nápisem. Zastavila a opřela kolo o zeď. Chvíli si horkým dechem ohřívala prokřehlé prsty a pak z nosiče nad zadním kolem vyndala silonovou tašku ve které byla otlučená plechovka a čepice. Plechovka obsahovala vařenou rýží, co zbyla od oběda a trochu nakládané zeleniny. O krátké půlnoční pauze, než se doplní barvy, přijde trocha rýže vhod, pomyslela si.
Zamkla kolo, proběhla vrátnicí s podřimujícím strážným a zamířila k zadnímu traktu, kde se nacházelo expediční pracoviště továrny na vánoční ozdoby. Z tašky vytáhla hnědou plátěnou čapku. Nasadila si ji a schovala pod ní všechny neposedné prameny svých dlouhých černých vlasů. Blůzu stejné barvy a prostého neforemně-vojenského střihu, si pečlivě dopla ke krku. Naproti, na omšelé zdi visel plakát s revolučními hesly. Muž na obrázku měl na sobě tutéž uniformu a v buclaté tváři laskavý úsměv. Jeho výraz přesto naháněl strach.
Loudavě došla ke vchodu pro zaměstnance. Dnes ji čekala noční směna. Továrna vyráběla po celý rok totéž. Byly to plastové výlisky, které se lepily dohromady, zabrušovaly a namáčeli se do veselých barev. I přesto že smysl věcí, které během směny balila do papírových krabic neznala, byla ráda že nenáročnou práci v továrně sehnala. Než vešla dovnitř, naposledy se na podíval na večerní oblohu. Na Západě právě vyšla první hvězda. Bylo 24. prosince.
Jan Bucki
Přestaňme s přechylováním cizích příjmení
Jmenuji se Jan Bucki, narodil jsem se v Praze, hlavním městě tehdejšího Československa. Jak je patrné, naše rodinné příjemní není českého původu. Rodina, podle které se jmenujeme, však setrvává na území Čech už více než 3 generace. Moje maminka se jmenuje Daniela Buckiová. Od dětství jsem to vnímal jako fakt, stejně jako to, že moje příjmení je pro spoustu lidí zvláštní a mnohdy ho všelijak komolí. Tenhle fakt, že mojí mamince úřady přilepily po svatbě s mým tatínkem za jméno podivnou příponu, začal v mém dospívajícím mozku vrtat jako červ. Stalo se to takhle.
Jan Bucki
Konec světa a Vánoce
Kdo by to čekal... Dnes mi na džíny ukáply slzy... Byly moje vlastní. Skoro nikdy jsem nebrečel. Dokonce ani na pohřbech. V dětství jsem plakával, jen když jsem dostal na zadek. Stalo se to jen několikrát a myslím, že pláč byl na místě. Čekalo se to ode mne.
Jan Bucki
Vločka
Z nebe padal sníh. Padal Tiše k zemi v bezvětří, laskavě a konejšivě... Padl na stromy, na široké a rovinaté lány, na domy, zkrátka na vše pod šedou zimní oblohou. Halil krajinu do bílé. Padl i na střechu velké budovy s okrovou fasádou, co sama o sobě vypadla jako velká sněhová vločka.
Jan Bucki
Library Lion
Jsem ve veřejné knihovně a prohlížím si dětskou obrázkovou knížku s názvem „Lev z knihovny“. Otáčím jednu stránku po druhé a prohlížím si obrázky. Později si čtu i jednotlivé statě, jež jsou vyvedeny velkými písmeny. Ta kniha je v mnoha ohledech poučná, neboť vysvětluje, že na světě existují pravidla, jež je nutné dodržovat a že když tato pravidla porušíme, je třeba přijmout odpovědnost, ačkoliv jsme ona pravidla porušili z důvodů, jež mohou morálně převyšovat princip, z jehož podstaty byla původně ustanovena. V duchu se sám sebe ptám, jako to, že jsou dětské knihy tak poučné a jak to, že si tak málo z moudrosti dětských knih pamatujeme v dospělosti.
Jan Bucki
Všechny ty zbytečné dny
Pro všechny, kteří touží stejně jako já usnout a probudit se, až bude po všem... Pro všechny, kteří ztratili někoho, kdo tu měl být napořád..
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
Prodej bytu 2+kk v Kamenici nad Lipou
Jírova, Kamenice nad Lipou, okres Pelhřimov
2 950 000 Kč
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1342x